Jaké je loučení

Jaké je loučení s pacientkou, kterou znáte od jejích čtyř let, o kterou se staráte na dialýze, o kterou pečujete po dvou transplantacích, zvládáte s ní všechny možné problémy, zažíváte s ní zlé, ale i hezké chvíle? Jedním slovem – těžké.

Nella L., o které je řeč, dovršila v srpnu 2017 devatenáct let a tím přestala spadat pod péči dětského oddělení a bylo nutno předat ji na dialýzu pro dospělé pacienty.

Jak je již v úvodu psáno, známe Nellu od jejích čtyř let, kdy po onkologickém onemocnění postupně přišla o obě ledviny a byla odkázána na dialyzační léčbu. Léčena byla jak peritoneální dialýzou, tak nakonec i hemodialýzou. Nelze zde vypsat všechny možné komplikace a problémy, kterými musela Nella v průběhu těch patnácti let projít a které musela zvládnout. Nikdy to nevzdala a snažila se užívat si život, jak jen to jde. Fotografování, malování, keramika, hra na kytaru, zpívání… Třikrát týdně dojížděla do Motola na dialýzu až ze Znojma, kde bydlí. Vždy ji doprovázela její maminka Božena, která celý svůj život, svoji práci a svoje zájmy obětovala právě Nelle.

My, sestry z dětské dialýzy v nemocnici Motol, jsme měly možnost poznat celou Nellinu rodinu, do které patří ještě dvě její starší sestry. Je to rodina, která funguje a je vidět, že se mají všichni moc rádi a pro Nellču udělají cokoliv.

Když přišel den rozloučení, byli jsme všichni „naměkko“, i nějaká ta slzička ukápla. Nella přinesla každé sestřičce i panu doktorovi dárek na památku a my jsme také Nellče darovali malý dárek, aby měla na nás vzpomínku. Všichni jsme věděli, že něco končí, ale na druhé straně zase začíná, protože Nellča byla předána na dialýzu do nemocnice Na Strahově, kde bude pokračovat ve své léčbě. Tak Nellčo: Ať se ti nadále daří, ať jsi spokojená, maluj dál své krásné obrázky a občas si vzpomeň na dětskou dialýzu v Motole, kde jsi vlastně strávila podstatnou část svého dětství.

Eva Vlachová,

dětská dialýza FN Motol